THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Subjektivně nejpříjemnější překvapení letošního „Basinfirefestu“, chorvatští RISING DREAM, jsou víceméně čerstvým jménem, i když českému posluchači nikoliv úplně neznámým (viz. jejich březnový koncert v Praze či účast na předloňském „Masters Of Rock“). A to přesto, že jejich historie sahá až do roku 2000, kdy vpodstatě vznikli jako hard rockové sdružení pod názvem SAND CASTLE (později poněkud slabomyslně pozměněným na VALHALLA). Nepočítaje nejrůznější demonahrávky, mají totiž na kontě pouze jediné album s titulkem „Failed Apocalypse“ z loňského roku. Živé provedení této nahrávky ve Spáleném Poříčí ovšem prokázalo mnohé její kvality, pročež mám za to, že ohlédnutí za ní našinci rozhodně neuškodí, ba naopak.
Důvodů je povícero, i když tím nejhlavnějším je samozřejmě melodická pestrost a vnímavý autorský přístup. S ním šestice šikovných muzikantů z „nemetalově“ znějícího Chorvatska staví opravdu důkladný a elegantní heavy – power metal se vším všudy a mnohými příjemnými drobnůstkami navrch (když nejvíce slyšitelný příspěvek v tomto směru podávají všestranné a hojně slyšitelné klávesy Ivana Kutijy a stejně tak elastický vokální projev zpěváka Josipa Ruice, čítající mnohé podoby a rejstříky, včetně jednoho velmi výrazně „dickinsonovského“). Vstupní branou je albu titulní věc, jejíž košatost je přímo výstavní a stejně tak charakteristická i pro zbývajících devět skladeb. Uchu lahodící balkánský lidový motiv (i když ten jen jako ochutnávka), prokládaný napěněnou kytarou (až někde na hranici progresivity), členitost pasáží a dokonale úderný refrén. Jen těžko si lze představit, že se tady budou rozdávat jiné nálepky než „svěží heavy – power metalová skladba sklonku prvního desetiletí nového milénia“. Když je ta pravá chvíle, nebojí se RISING DREAM nasadit sólové instrumentální vsuvky, třeba i na úkor zpěvu (vrcholek ledovce v tomto případě hledejme v čistě instrumentální „Spheres“), a naopak, když je zase jiná příležitost, zpěv se zdůrazní a mnohokrát i způsobem, který by zde nikdo nečekal, totiž pořádným řevem až murmurem („Heretic Prophecy“ nebo hodně moderně pojatá „Hated“, jejíž název k tomu ostatně přímo vybízí). Ruku v ruce s tím je téměř každá skladba schopná prosadit se do hlavní role celého alba a spolu s bohatými aranžemi (ve svižné „Dreams Come True“, jež je v závěru zopakována také v akustickém provedení, je k zaslechnutí i hostující ženský vokál) to „Failed Apocalypse“ staví do opravdu zajímavého světla.
S ohledem na to, že jde o prvotinu kapely, by se vlastně dalo dokonce uvažovat i o loňském debutu roku, ale kdeže minuloroční sněhy a žebříčky jsou. Teď a tady se RISING DREAM vrhají na evropská pódia, aby si také udrolili svůj drobeček slávy, a není zkrátka možné přehlížet, že vybaveni jsou k tomu náramně, což ostatně úplně přesně vystihuje i vysoká hodnota jejich albového jedináčka samotného. Tak ať co nejdříve přibude (minimálně stejně zdatný) sourozenec!
Tak trochu heavy - power metalová exotika z Chorvatska, jíž to hraje pěkně barevně a od kovové podlahy.
8 / 10
Josip Ruic
- zpěv
Goran Paleka
- kytara
Joško Barbir
- kytara
Filip Letinic
- baskytara
Ivan Kutija
- klávesy
Igor Goic
- bicí
1. Failed Apocalypse
2. Trivial No More
3. Heretic Prophecy
4. Spheres
5. Hated
6. Dreams Come True
7. Transcend
8. Voices Of Gods
9. Storm
10. Bird Of Prey
11. ... To Dream Alone
12. Dreams Come True (Acoustic)
Failed Apocalypse (2008)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Dallas Records
Stopáž: 55:20
Produkce: Denyken
Studio: Present Sound Studio
Až do Masters of Rock 2010 jsem kapelu neznal. Ranní vystoupení s Inez mě nadchlo, tak jsem se popídil po albech a objevil zatím jen toto, ještě s bývalým zpěvákem. Ale musím říct, že je to skutečně výborná deska, už jsem ji poslouchal xkrát a rád se k ní vracím. Na novinku s Inez jsem zvědavej.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.